Stanovisko k fatálnímu „omylu“ Ústavu pro studium totalitních režimů

Ústav pro studium totalitních režimů opět fatálně selhal ve svém poslání a vystavil si další důvod pro přehodnocení svého dalšího působení, ne-li zrušení. Informační portál iDNES.cz uvedl lakonickou zprávu o tomto fatálním selhání Ústavu, který jakoby náhodou sdělil veřejnosti jména důstojníků a agentů vojenské rozvědky, z nichž mnoho pokračovalo a pokračuje ve službě ČR v řadách novodobé tajné služby, bez které se neobejde žádný, byť demokratický stát.

Toto bezprecedentní selhání ohrožující vojenskou bezpečnost ČR nelze bagatelizovat vyjádřením, které např. poskytl Jan Pejšek z tiskové služby Ministerstva obrany ČR, že údajně „vojenské zpravodajství vnímá zveřejnění jako problém, avšak přímé ohrožení agenturní činnosti nehrozí“. Takto snad může „konejšit“ neznalou laickou veřejnost, ale nikoliv odborníky či občany, kteří jsou schopni si uvědomovat, k jakému narušení zpravodajské sítě tímto zveřejněním jmen agentů došlo.

Potvrzují se obavy řady odborníků, které odezněly v nedávno proběhlých událostech kolem vedení Ústavu, které jsem vyjádřil několikrát i já osobně při projednávání problematiky řízení a fungování této instituce.

Nelze nevidět snahy, zejména části ODS a dalších nejen pravicových uskupení po vytvoření úřadu, který by jen dokumentoval naši pohnutou historii a seznamoval s ní mladou generaci, ale v touze po jakési blíže nespecifikované vendetě byl ve vztahu k určitým skupinám občanů „podavatelem trestního oznámení, vyšetřovatelem, státním zástupcem, soudcem a nakonec vykonavatelem rozsudku, neřku-li katem“. Nemohu se ubránit dojmu, že v případě zveřejnění jmen důstojníků a agentů vojenské rozvědky se obrazně řečeno tímto katem stal.

Je třeba, aby kompetentní orgány – předseda vlády ČR P. Nečas, ministr národní obrany pan S. Vondra a Rada Ústavu z tohoto neomluvitelného, bezprecedentního fatálního selhání vyvodily nejen personální závěry. Věřím, že bude konat i předseda Senátu PČR P. Sobotka a bude spolu se svými místopředsedy za ODS stejně aktivní, jako byli při zařazení problematiky řízení Ústavu na program veřejného slyšení a následně na schůzi Senátu PČR. Ze zákona č.181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů, takové řešení Senátu přináleží, minimálně proto, že dle § 6, bodu 1 uvedeného zákona volí a odvolává všech sedm členů Rady Ústavu. Horní komora Parlamentu ČR Senát nemůže přehlížet porušování vojenské bezpečnosti státu.