Biodiverzita, aneb když rozmanitost sluší
V cyklu Ptali jste se nás… se nyní společně pozastavíme nad termínem „biodiverzita“, který taktéž najdete nebo jste už našli ve volebním programu „Občané městu, město občanům“.
Opět v termínu „biodiverzita“ není třeba hledat nic tajemného či dokonce mystifikujícího. Jde o pojem odrážející letité utváření živých organismů na Zemi v jejich genetické, druhové a ekosystémové podobě.
V zásadě jde o ochranu, zachování a příp. rozšíření biologických rozmanitostíi na Zemi, což v řadě příkladů můžeme svou činností pozitivně ovlivnit. Výskyt a druhová charakteristika živých organismů jsou na Zemi různé. Zvláštním případem je např. existence či koexistence kulturních rostlin a domácích zvířat. Jde především o výsledek lidské činnosti, v němž se mj. promítá závislost lidí na přírodě. A ač se tato závislost s vývojem lidského společenství může zdát menší, opak je pravdou. Právě biologická rozmanitost nás činí na ní mnohem závislejšími, přestože svou činností často působíme v rozporu se samou podstatou zachování života na Zemi, a tím i sebe samotných. Člověk přímo využívá v rámci systémů biologické rozmanitosti větší množství tzv. organické hmoty. V nepřímém smyslu přispívá ke stabilitě klimatu, složení vzduchu, vodního režimu a úrodnosti půdy.
Dnes není žádným tajemstvím, že vymírání živých organismů je dnes 1000 krát až 10.000 krát vyšší než dřív. Za důvod tohoto stavu se považují ztráty dosavadních stanovišť živých organismů, resp. míst jejich tradičního výskytu, geologické změny a chemické složení životního prostředí, lovení zvěře, sběr rostlin a kácení porostů.
Jednou z cest jak zmírnit dopady lidské činnosti směrem ke snižování biologické rozmanitosti je aktivní obnova krajiny akcentující výskyt tradičních a příp. přesun dalších živých organismů. Proces dlouhodobý, nikterak zaručený, ale v mnoha zemích světa ozkoušený. Jde o vytváření přírodních rezervací, národních parků, zazeleněných ploch s porosty nabízející potravu i úkryt živočichům různých druhů (parky apod.). V prvé řadě jde také o změnu v uvažování a chování lidí, že příroda, ač její „obranné mechanismy“ stále odolávají i těm nejzhoubnějším zásahům, viz např. černobylská tragédie a reakce tamější flóry a fauny, prokazuje podle nedávných výzkumů také tam další kvalitu odolnosti na změny spojené s účinkem radioaktivních izotopů (např. cca 30 km dlouhý pás divoké přírody, kde se vyskytuje zvěř bez dosud prokázaných mutací apod.). Asi by však nebylo moudré spoléhat na podobné „ukazatele“ jako na alibi pro ryze negativní až tragické dopady lidské činnosti (viz např. kontaminovaná divoká prasata v Německu). Na podobné havárie a lehkovážné, mnohdy zpolitizované zásahy, což už snad nevyznívá ani paradoxně, ale logicky, doplatil a doplácí v prvé řadě sám člověk.
Pokud se tedy ve volebním programu OMMO setkáte s pojmem biodiverzita, pak vězte, že v něm jde především o aktivní podíl na rozumném a vyváženém chování nás, lidí směrem k životnímu prostředí, které obýváme a vytěžujeme z důvodů svého zachování. Ale že tato činnost má také svá rizika a dopady, o jejichž zmírnění by se právě z důvodů zachování budoucí udržitelné kvality života na Zemi mělo minimálně vážně začít uvažovat. A nemusí jít zrovna ani o Antarktidu, Galapágy nebo deštné pralesy… Zkušenosti z jiných zemí jsou např. Semenná banka tisíciletí, v níž se angažuje Velká Británie, aby uchovala ty nejohroženější druhy rostlin pro léta příští.
Mostecko má také své přírodní zajímavosti, rozmanitosti, které se sluší zachovat a kterým je možné pomoci, je-li přirozená rovnováha jakkoli narušována. Možná by pro začátek stačilo citlivěji zachovávat více zelených ploch, parků, pečovat a rozšiřovat lokality, které právě podporují rozmanitost ekosystémů, jež se v nich vyskytují, aktivnější a velkorysejší podpora arboreta apod. Úsporná opatření na úkor těchto záměrů nedávají příliš dobré vyhlídky, že příští náklady už budou pouze těmi nevratnými. Proto také uvádíme v širším kontextu aktivní podíl odborné, občanské veřejnosti a politickou podporu ze strany těch, kteří z pohledu zákonů a financí mohou rozumná východiska z regionální úrovně posouvat na tu celostátní.
Nejde o to hrát si na „zelené aktivisty“, ale zkusit to aktivně a odpovědněji k „zeleni“ kolem sebe.