Josef Heller: „A proto tvrdím, že když kvůli pánům…“

„…se lidi začnou mezi sebou prát“, zpívával kdysi Jiří Suchý a odmítal válku. Dnes bychom si měli tuhle semaforskou písničku připomenout dříve, než bude pozdě.

Patrně nejzávažnějším současným problémem je problém přívalu uprchlíků do Evropy, a to uprchlíků z kulturně značně odlišných oblastí, citlivých vůči vlivu militantního islamismu. A jeho otevřeně deklarované ambicí vnutit svou kulturu, náboženství hodnoty i formy společenského života všem ne-muslimům a ovládnout svět. V médiích oficiálních i neoficiálních už bylo sneseno mnoho různě pravdivých a kvalitních informací o nebezpečí plynoucím z vlivu islámu na uprchlíky, až po stále otevřeněji hlásané podezření, že „uprchlíci“ (údajně samí mladí muži)
jsou jen šikovně zamaskovaní předbojovníci „Alláhova vojska“ pověření terorem a přípravou příchodu hlavních sil. Nebudu tedy nosit dříví do lesa a soustředím se na jiný aspekt rýsujícího se konfliktu – na reagování našich občanů, včetně členů a funkcionářů KSČM.

Nevyčítám širokým vrstvám našich občanů manipulovaných oficiální ideologií jejich strach z budoucnosti po narušení integrity „českého písečku“ – strach, ze kterého politikové vytloukají krátkodobý politický kapitál, jak to nejnověji učinil prezident Zeman. Sám tento podvědomý (ale i vědomý, podložený znalostmi) strach pociťuji rovněž. Neuklidnila mne ani snaha našich předních islamologů dokázat, že islám není totéž co islamismus, že ne každý muslim je vraždící terorista, tak jako křesťanství není totožné s jeho temnými, starozákonními a inkvizičními stránkami, a každý křesťan není ani středověký, ani současný, bushovský křižák. Naši islamologové a také představitelé české muslimské obce se především snažili vyvrátit tvrzení stoupenců pravicově konzervativního amerického profesora Huntingtona o tom, že samotný islám jako myšlení má v sobě zakódovanou krutost, zaostalost a násilí v míře neslučitelné s všelidskými hodnotami a hodnotami moderního člověka zvláště. Měli jistě pravdu, když hovořili o tom, že islám není totožný s islamismem, že islám je daleko členitější ideologie a kultura a že i křesťanství mělo a má své temné fundamentalistické stránky a křižáky – a nejen ty středověké, ale i ty vládnoucí za George Bushe v Bílém domě.  

Ovšem – klasikové marxismu se nemýlili, když analyzovali ideologické funkce náboženství, skutečnost, že, když to potřebuje vládnoucí reakční třída, je schopna zdeformovat jakékoli učení, oživit ty nejukrutnější přízraky z dávné minulosti, jako je např. právo šaria, a s úspěchem je použít ve zcela jiné historické realitě k rozeštvání pracujících a neprivilegovaných lidí či ke svému kšeftu, zbrojení, dobývání trhů apod.

Naši jinak kvalifikovaní islamologové, kteří se z obavy ze ztráty grantů musí okázale od marxismu distancovat, ovšem nedokázali či nesměli vzít v úvahu,že islámský fundamentalismus už není ideologií a nástrojem kmenových polo - či zcela feudálních elit raně  středověkých arabských, berberských a turkických kočovných  pospolitostí. V dnešním světě už není ani slibným nástrojem protikoloniálního a protiimperialistického boje, jakým se zdál být v éře Násira a Sukarna. V éře globalismu se stal naopak nástrojem ještě velmi málo prozkoumaných, moderních globálních elit muslimského světa, pochopitelně kapitalistického typu. Tyto elity byly svými patrony z USA či západní Evropy využívány, ale drženy zpátky, takže se nuceně opozdily při formování globálních kapitálových vazeb a snaží se to dohnat za každou cenu. Neútočí jen proti západu, ale i proti Rusku, Číně, Indii a kdo ví, čeho se ještě dočkáme.              

Zdánlivě zastaralé a antihumánní prvky ideologie i mocenské praxe středověkého islámu ztělesněné např. v šari´i vytáhl a vytahuje proto, že mohou rozpoutat vášně u řadových muslimů pociťujících dlouholeté dopady kapitalismu. Ty zejména mladým mužům ze středních vrstev neposkytují možnost důstojného života a uplatnění podle zásad dané společnosti, což pociťují jako křivdu páchanou lidmi ze západu bez rozdílu na vyvoleném lidu Alláhově a Prorokově. Co lepšího by si mohly vládnoucí elity v muslimských zemích, ale i v samotných západních zemích, hlavně v USA, přát než rozpoutání iracionální nenávisti a vzájemné pomsty za křivdy, které spáchal kapitalismus na obou stranách, nikoli Američané, Rusové, Chanové nebo opět muslimové jako takoví. A, jak ukazuje hysterie proti uprchlíkům rozpoutávaná v médiích a zejména na internetu i u nás v Česku, troufám si vyslovit určitou obavu (rád bych se mýlil). Myslím si totiž, že i mezi členy a sympatizanty KSČM hltajícími nejhrůznější poplašné zvěsti o uprchlících a tleskajícími každému, kdo odmítne multikulturní soužití, by se za určitých okolností našlo víc než dost těch, kteří by jako odvetu za „řádění uprchlíků“ vytáhli se mstít na muslimech jako takových a zejména těch nejchudších, nejbídnějších a nejsnáze manipulovatelných - z černé Afriky.

Mne osobně přímo šokovala píseň „Mešita“ v podání jakési pro mne nezajímavé skupiny a zpěváka, při poslechu které by i Josef Goebbels propadl bledé závisti. Tato písnička sice operuje s reálnými hrozbami a může tak velmi přispět k vyhecování primitivů, aby „vyrazili na muslimské negry“ a naházeli je zpátky do moře nebo vrátili do hladu. Jistě konvenuje mnoha nezralým posluchačům skupiny. Co však lidem není s to sdělit, protože to její autoři a interpreti zřejmě netuší, je, že za tuto situaci, kdy jedni prchají před bezprostředním ohrožením a druzí se snaží neupadnout do bídy a chaosu nenese odpovědnost nějaká od přírody zvrhlá přirozenost jiných ras a etnik či nějakého náboženství, ale naprosto obyčejný kapitalismus jako systém.

Na ten j třeba – obrazně řečeno – „vyrazit“ a přinutit jeho struktury, aby se problémy, které k nám ženou uprchlíky, řešily tam, kde vznikly – totiž v zemích třetího světa a na náklady nadnárodního kapitálu, z jeho obrovských zisků, a aby byli zbaveni moci a potrestáni váleční štváči rozvrtávající jednu zemi za druhou.

A v této situaci mám i další subjektivní pocit, totiž že nejen občané z neprivilegovaných vrstev, jejichž zájmy chce hájit KSČM, ale i samotní členové strany nedostávají od funkcionářského i odborného aktivu KSČM ty odpovědi, které by potřebovali a které by je vymaňovaly z nadvlády buržoasních manipulací. Kromě problému uprchlíků, není stranický aktiv schopen vysvětlit občanům i svým členům klasiky marxismu objevenou tendenci k zániku národů a vytváření jednotné globální pospolitosti. Pokoušet se zastavit tento proces by bylo stejně pošetilé a marné jako obracení vodního toku. Nahrazení národních trhů, které stvořily moderní národy, globálním trhem, který národům vezme půdu pod nohama a stvoří globální multikulturní společnost lze označit za „železný zákon. Nelze ho zastavit. Lze ho jen zbavit negativní kapitalistické formy a dát mu formu socialistickou, demokratickou a samosprávnou. V tomto smyslu hovoří už Manifest komunistické strany a celá řada dalších prací, zejména V. I. Lenina. Při poslechu některých vyjádření funkcionářů i odborníků KSČM uchvácených nacionalismem a xenofobií mne přepadá nutkavá pochybnost, zdali se vůbec někdy měli možnost, příp. i chuť se s uvedeným marxistickým pojetím seznámit.

/publikováno s laskavým svolením autora a v nekrácené verzi/