"Kauza" KD Repre v několika rovinách
Tuto kauzu sleduji od jejího oficiálního vzniku a především „dokonání“ v r. 2010, ač, jak vyplývá z dalších doložitelných podkladů, byla připravována již od 90. let.Od okamžiku, kdy jsem zjistil, že zamýšlená cena, za kterou představitelé města hodlají KD Repre prodat, je v řádu tří desítek milionů, jsem se začal o tento projekt intenzivně zajímat.Nikdo podle mne totiž nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč se město musí tak rychle (těsně před volbami, a celá procedura od žádosti Crestylu po schválení zastupitelstvem trvala jen dva měsíce) zbavovat kulturního a veřejného stánku. Navíc ve středu města, v té nejlukrativnější lokalitě, kterou město disponuje, a navíc za tak tristní cenu.
V té chvíli jsem ještě netušil, jaké skutečnosti kolem této kauzy postupně vyjdou najevo. Nejprve nesouměřitelné disproporce mezi znaleckým posudkem a v něm finanční vyčíslení současné hodnoty tohoto majetku a konečnou částkou, za kterou byl objekt Repre prodán. Na tuto skutečnost mě upozornil tehdejší senátor a zastupitel V. Balín.Teprve při dalším zkoumání okolností zmiňovaného prodeje jsem narazil na možnost, že velká část prodaných pozemků zřejmě městu nepatří, což se později potvrdilo.
Právě tyto nejasnosti a podivné skutečnosti kolem prodeje Repre podle mne předestírají mnoho otázek, které měly být podrobně diskutovány před prodejem a diskutovány nebyly. Nikdo z odpovědných a hlavně zainteresovaných činitelů neinformoval o možných problémech ve vlastnických vztazích, byť se tyto problémy daly předpokládat. Celková informovanost veřejnosti byla účelově tlačena směrem k nutnosti prodeje za každou cenu, čemuž však v podstatě odporuje znalecký posudek a mnoho dalších skutečností, se kterými nebyla veřejnost seznámena.
Rovněž matoucí prohlášení představitelů města např. náměstka Pitína v Právu o jakémsi dvojím vlastnictví (říjen 2011) a nynější vyjádření radnice, které toto popírá. A podle prohlášení náměstkyně Jeníčkové (MD, 19. 1. 2012), že „Nikdo jsme nepochybili“. Minimálně navozuje úvahy o dosti rozdílných postojích těch, kteří jsou v celé věci zainteresováni.
Na základě těchto skutečností je možné se ptát, zda směrem k veřejnosti není situace záměrně zkreslována. Další otázkou může být, proč město prodalo již téměř polovinu lukrativního středu města jedinému zahraničnímu investorovi s nepříliš jasnými vlastnickými vztahy. Nebo je tato otázka zároveň částečnou odpovědí?
Tyto a další souvislosti pak ústí např. v demagogicky a možná promyšleně vedené internetové diskuze, o legálnosti historického nabývání majetku církvemi apod. Tento způsob argumentace a záměrné odvádění pozornosti jsem předpokládal vzhledem ke druhé, závažnější rovině tohoto problému, kterou považuji za zásadní. V systému, který má stát na zákonnosti a jejím dodržování, by odpovědní představitelé neměli činit kroky, které právo a zákony této země mohou porušovat a vědomě tak činit újmu jak oprávněným subjektům, tak i občanům ve prospěch některých soukromých zájmů, a to zejména jedná-li se o politiky na komunální úrovni konající například ve službách podnikatelských komunit a zaštiťující se při tom veřejným zájmem.
Zvláštní jsou v této kauze zřejmé role některých politiků z devadesátých let, jako je tehdejší místostarostka Jeníčková a její tehdejší stranický kolega a starosta Šulc, kteří jsou podepsáni na žádosti o zapsání pozemků, které tehdy prý „neměly majitele“ na vlastnický list města a jejich koaliční i opoziční, často tiše souhlasící kolegové. Viz např. vyjádření bývalého náměstka J. Kurcina o zbourání KD Repre (Sedmička, prosinec 2009)
Vítám snahu MD otevřít a vrátit celou tuto věc k veřejné diskuzi, která však ve velmi podrobné podobě měla celému záměru předcházet.
A snad drobný vtípek, který vznikl prý bezprostředně po odhlasování v r. 2010 o prodeji KD Repre: „… to jsi to teda zmanažeroval…!“. Nemyslím. A věci by se měly vyjasnit.