M. Krejčová: O malé osadě, které „vládli“ koně

To ví každé malé dítě, že? I naše maličké dcerky to vědí, že auto má kola. A taky, že kůň má čtyři nohy. Dál víme, že zásadní rozdíl mezi koněm a autem je ten, že zatímco kůň díru na cestě přeskočí, auto do ní spadne.
Svinčice jsou známé chovem koní, ale když se člověk chce na koně přijet podívat, přijede autem. Myslím, že neznám v okolních městech nikoho, kdo by k nám pravidelně přijížděl na koni nahlédnout do místních stájí. Máme děravé silnice, ale koním je to jedno.
Dál - i naše batolata vědí, že se kůň pase, skáče, běhá… A to všechno na louce, na cestě, ve výběhu. Koním je jedno, že nemáme chodníky. Od doby, co jsme se sem přistěhovali, máme pocit, že se tady všechno, všecičko točí kolem koní a vše se dává na zodpovědnost firmě, která se o koně stará. Ale proč? Myslím, že je čas, abychom se ozvali. My, lidé, co tady žijeme spolu s koňmi, máme právo jezdit autem do města a zpátky, aniž bychom si ulomili kolo na silnici. Nemůžeme jezdit nakoupit na
koni. Jistě, mělo by to své nesporné výhody, ale kůň ověšený igelitkami...?

Naše osada by chtěla čerpat z obecního rozpočtu, nejen sloužit jako atrakce pro zviditelnění obce, kupříkladu oblíbenými Westernovými dny či prostým faktem, že se zde chovají koně a funguje tu skvělý hotel.
Je přece logické, že čím lépe budou Svinčice vypadat a čím více budou propojeny s obcí Lužice, tím víc budou atraktivní pro turisty. Chceme pěknou silnici, chodníky, cestu (případně cyklostezku) do Lužice.
Dnes jsme projížděli obcí, kde byla krásná silnice, pěkné chodníky, dětské hřiště. A já si smutně pomyslela: „Pěkná skluzavka, ale máme smůlu - koně na skluzavkách nejezdí…“.

Miroslava Krejčová, kandidátka OMMO, Lužice, Svinčice