New Age pod koly předvolební show

 Co mě v poslední době zaujalo? No, není toho mnoho. Ale přesto. Bylo to takové docela nenápadné slovní spojení v jednom místním týdeníku o „new age“ a „loterijním kole štěstí“, resp. esoteriky a předvolebního rozdávání automobilů. Ani tomu se moc nedivím. Synapse na své pouti mívají někdy různé chutě.

Když zapátrám v paměti nad významem slovního spojení „new age“, mám velmi silný dojem, a zkouším listovat také v dostupné literatuře, že právě „new age“ směřovalo a vyzývalo k tomu v různých zprostředkovaných setkáních a přenosech na cestu od podobně zažitých mega manipulací typu „kol štěstí“, „staň se každý úderníkem“ či „milionářem“ apod. Možná že šlo také o daň naivitě způsobené únavou, že „všichni budou mít všechno, jednou, protože pak už tu bude ráj, a kdo by z toho ráje chtěl být dobrovolně vyháněn“. No, jsou tu některé historické, dokonce i současné výjimky, a nejsou jen biblické, ale o tom snad jindy.

Tohle „new age“ točící „loterijním kolem štěstí“, je spíše taková „mega show“ do prostoru emocí, iracionality, v němž „úderník“ ztratil svou původní formu, význam a „milionář“ dává na odiv svůj obsah, aby všem ukázal, že vlastně „bývalým úderníkům“ stojí nejblíže, ba dokonce je jedním z nich. Vnucuje a svádí, že všichni ti „praví, leví, centristé, extrémisté“ jsou vlastně na nic, protože jednotící myšlenkou je „všeobjímající populismus všech proti všem“. Kdo tohle nechápe nebo - nedej bože - nechce pochopit – buď je koupen - nebo je viníkem. Třetí cesty není, resp. tradicionalisté si ji zapovídají, ztrácejí přehled a mají obavu, že by se mohli pro dny příští stát jen a jen milníky bývalými.

A tak zatímco „new age“ byl výzvou k jakémusi návratu ke kořenům o „povaze lidského“ ve všech jeho postižitelných i nepostižitelných akcentech, tohle „loterijní kolo štěstí“ je jen dalším pokračováním na cestě k „odcizení“, kterému jedni říkají totalita, druzí neoliberalismus a třetí… Můžou sice spolu bojovat, ale není zcela jasné, kam to všechno chtějí vést.

A tak jsou tu, třeba jiní, další, „čtvrtí“, kteří jsou zvláštní syntézou těch předchozích a za peníze si koupí i to, co by mělo lidem vadit ze všeho nejvíce – jejich práva a svobody. Třeba to o svobodné volbě a rozhodování ve věcech veřejných. Tyhle občanské a politické ctnosti rázem blednou a jejich kurs padá, zatímco „dáš nám hlas, mi Tobě automobil“, právě letí. Přemýšlím, kolik může být těch, co nepoletí, resp. nebudou (už) chtít.