Ploty v nás a kolem nás
Funkcemi, resp. smyslem plotu, tedy toho, co nás historicky (prehistoricky) nasměrovalo k tomu, že jsme se oplocovali a ohrazovali tu více, tu méně dobrovolně, byla a je prapůvodně snaha o ochranu domácího zvířectva, obrana před útoky divé zvěře. Zřejmě také způsob, jak omezit nepříteli atakovat naše obydlí, tedy prostředí, které obýváme, a je pro nás z hlediska existenčního důležité.
Středověk pak přidal ochranu práv vlastnických, s upevňováním feudálních základů řádu se poté častěji objevovaly na pozemcích kamenné mezníky. Období starověku a středověku podtrhlo důležitost plotů, ohrad a či hradeb především z důvodů obranných kolem měst. Vesnice použily alespoň hradby z kůlů.
Jak posilovaly industriální kroky, a zejména procesy spojování, neboť s tím rostl význam nejen výroby a obchodu, ale také dalších sociálně komunikačních vazeb, tak zejména moderní doba a 19. století hradby definitivně boří. Roste význam železnice a ta místa spojuje nejhmatatelněji, protože do nich často přímo ústí a zase pokračuje dál, kolísá přitom i smysl plotů všeho druhu. Ploty coby hranice se relativizují. Jen hůř, jak vidno dodnes, v chápání některých z nás.
Dnes v širším sociálně politickém kontextu, často na psychologických základech, ploty, zdi či podobné stavby mezi lidmi, národy, státy znovu ožívají (v souvislosti s migračními vlnami rostou nové ploty na hranicích Maďarska, Rakouska, Bulharska, Turecka, ale i Litvy s Ruskem apod.). Nezkoumejme nyní všechny příčiny, tou zásadní spojnicí bývá strach. Často však nikoliv jen strach s nutností ochrany, ale strach postupem času ústící v agresi proti jiným, kdo by tyto ploty chtěl jakkoli překonat, a nutně ne ve zlém a s úmysly teroristy. Terorismus a jeho důsledky se dnes již šíří mnohem sofistikovanějšími způsoby a netřeba přitom opustit ani teplo svých příbytků apod.
Ale abychom pokračovali o smyslu plotů. Ploty mají stále svůj význam. V českých poměrech se i nadále obracíme k plotům jako ochraně majetku, snad i drobného zvířectva, a „dvounožcům“ vymezit branku jako vchod na své teritorium. Ano, tento smysl lze pochopit. Dokonce jej ještě v kontextu klasického pospolitého urbanistického osídlení 20. - 21. stol. vnímat jako součást estetických zásahů do krajiny, pokud si necháme poradit a využijeme technických a technologických prvků, s nimiž se při výstavbě oplocení dá dnes pracovat.
Osobně, pravda, nemám některými uváděnou švýcarskou zkušenost s ploty kolem obydlí, ale např. v dolnorakouském městě (i okrese) Hollabrunn či obci Retz lze vidět, že estetická funkce plotů posouvá oplocení směrem k vyváženosti s okolím a podtrhuje i zájem lidí kooperovat s okolní krajinou. A možná netřeba jezdit nutně za hranice. Ony ty obce na jihu Moravy zvládly oplocování svých domů a stavení v posledních desetiletích docela dobře. Když se procházíte některými místy, nemůžete si nevšimnout toho, že jsou to především živé ploty (keře, květiny apod.), nikoliv jen pletivo zapuštěné a ukotvené do betonových (zabetonovaných) sloupků či betonových kvádrů.
Když ale odhlédneme od ryze soukromovlastnických aspektů procesu oplocování, jak je to s těmi, co se dějí na úrovni veřejných, obecně správních přístupů a vztahů v současnosti? Mám na mysli např. základní školy a pozemky, na nichž budovy stojí, některé léty, jiné vznikly v období především 2. pol. 20. stol., kdy zřizovatelem je město, obec. Pro příklad sáhnu do svého okolí, kterým je v tento čas Most. Ploty či část oplocení školních budov s pozemky jsou často spojeny s tím, že školy mají vlastní sportoviště, což logicky vybízí k jeho ochraně před nevítanými návštěvníky. Sportovní aktivity přitom určité bariéry vyžadují, aby sportovní náčiní neohrožovalo okolí, a také se neztrácelo. Vstupní prostory škol jsou v řadě případů vhodně upraveny, i když oplocení bývá de facto oddělením se od okolního prostředí.
Bezpečnostní aspekty jsou jistě na místě, plní-li tuto roli skutečně, ba dokonce promyšleně, nikoliv jen formálně. Protože např. zakázka na oplocení pro tu kterou firmu byla vypsána, odpovídá to politickému rozložení ve vedení města a vedení školy si tak nějak „udělá čárku“, která překryje možná mnohem zásadnější problémy za zdmi školy, kam zkrátka běžně nevidět. A jak již byla řeč výše, plot, má-li mít také funkci výchovnou, kulturně estetickou, mělo by být běžné, aby byl skutečně vyváženým zásahem do okolí. Např. oplocení na 3. ZŠ v Mostě, které vzniklo relativně nedávno, má, jak se mezi část rodičovské veřejnosti mohly dostat informace, posílit bezpečí dětí, zřejmě taky chránit samotnou budovu školy, no a prý i vylepšit estetický vzhled školy. Troufám si tvrdit, že ekonomicky to většinou strany zúčastněné tak shrnou vzájemnou shodou. Nebo tu někdo říkal něco jiného…? Třeba, že za těch 160 000,- Kč za velmi zvláštní plot a skoro ze všech předchozích hledisek o jeho (ne)potřebnosti, mohlo být přes palec spočteno několik desítek mnohem více potřebných učebních pomůcek pro práci s dětmi vyžadující podpůrná opatření. A za úvahu by jistě mohl stát skutečně efektivně zpracovaný záměr bezpečnostních opatření pro podmínky dané školy.
Ohledně bezpečnosti dětí si netroufám činit jednoznačné soudy, kloním se ale po některých zkušenostech spíše k odmítnutí toho, že by tento plot nějak výrazně řešil bezpečí uvnitř během vyučování, protože k hlavnímu vchodu školy se během výuky dostanete tak, jako v období před vztyčením plotu. Stačí prostě jen otevřít nebo projít v uvedené době jinak neuzamčenou brankou. Problém spíše nastává, když se např. snažíte dozvonit u hlavního vchodu do budovy, kdy např. jako rodič vedete své dítě v pozdější dobu do školy. Osobní zkušenost mi říká, že s ohledem na argumenty o bezpečnosti si dokážu představit právě v tuto chvíli vyhodnocení bezpečnostních rizik a zpracovaný záměr, jak již u vstupu do budovy školy nastavit zabezpečovací režim tak, aby se především realizoval nikoliv s vědomím, že je to něco, co je třeba tabulkově naplnit, ale co má opravdu nějakou účinnost. Zabezpečovací opatření u vstupu do budovy jsou totiž dosti sporná a mohou u některých výtržníků znamenat i úspěch pro příp. negativní úmysly a aktivity. Tento fakt se nezměnil ani v případě, že nyní již plot stojí, vy projdete jinak odemknutou bránou směrem k hlavnímu vchodu školy a činíte stejné úkony, jako když plot nebyl. Zazvoníte a jste vpuštěni do budovy. A dál je situace vzhledem k bezpečnosti často diskutabilní.
Co se týká samotné budovy školy. Vzhledem k jejímu stáří – hovoří se snad o 50 letech - a funkčnosti, pak je třeba říci, že po zběžném venkovním ohledání se nijak zásadními úpravami posilujícími bezpečnost nevyznačuje. Prosklené plochy, které jsou zejména z její pravé části, přicházíte-li odzdola směrem k hlavnímu vchodu, mohou nenechavce všeho druhu k podezřelým aktivitám přímo vybízet. S tím ale oplocení nijak nesouvisí, protože to skutečně obepíná pouze vstupní část u hlavního vchodu.
Budeme-li postupovat v duchu taktéž estetických kvalit plotů, ten na 3. ZŠ Most zcela určitě zaostává. Pletivo je pravda zelené barvy. Oplocená plocha zahrnuje léty zdevastovaný chodník, obdélníkový a průběžně všelijak zarostlý pás, doplněný odhozenými plasty a papíry v průběhu celého roku. Boční svahy uvnitř i za hranicemi oplocení jsou taktéž průběžně vystaveny lidskému chování, které je ale typické také pro další mostecké části. Jde o odhozené a povalující se odpadky různého druhu. Tvrdit, že je odhazují „nepřizpůsobiví“, je poněkud přitažené, anebo prostě „petičním zvykem“, kterým se nejen v Mostě řeší problém nepořádku, vulgarity a nesnášenlivosti obecně. Řeč je tu ale o nemalé části tzv. slušných lidí v Mostě kráčejících touto lokalitou. Chodník v okolí školy a nejbližší okolí je pak skutečnou specialitou! Právě chodník je zdevastován nikoliv jen někde, ale průběžně. Zarostlá a jinak nechutně vyhlížející zákoutí a zeleň, příp. věčně blátivý terén se táhnou vůkol.
Jakousi symbolikou naruby je socha J. Fučíka týčící se nad vší tou oplocenou bezradností.
Co tedy říci závěrem? Že ploty jistě svou funkci plnily a plní. Počaly v lidských myslích a vývojem získaly také přenesené významy, jimiž často „vytěsňujeme“ faktické příčiny problémů. Ty v případě popisovaného plotu na 3. ZŠ Most spočívají především v ujasnění si priorit, nároků a dopadů změn, kterým je škola vystavena, a zřejmě by tomu měla odpovídat také role vedení takové školy. Za úvahu přitom stojí i komunikace školy a rodičovské veřejnosti, protože tu nestačí odbýt pouhým papírovým dotazníkem velikosti A5 jednou za školní rok. A např. bezpečnostní opatření mohou být dosti zásadním tématem pro rodiče a vedení školy. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že bezpečnostní problémy se odehrávají především za zdmi školy, uvnitř, kdy se rodič doví či vůbec nedoví, jak vážná či nikoliv je situace. Anebo až dojde opravdu k závažnému problému, který zasáhne do života žáků, učitelů a přeneseně také rodičů.
Vedle problémů s ploty je však třeba sledovat především také dění tzv. mezi ploty. To totiž mnohdy napoví o podstatě problémů mnohem více. Stejně tak si po některých zkušenostech můžeme položit otázku: zda na tom ale nakonec vůbec záleží? Hry se hrají nejen v politice, která se odvolává třeba na Machiavelliho. Politika totiž zasahuje i do života škol, tedy jejich přímých i nepřímých aktérů, i když od některých pedagogů či politiků můžeme slyšet, že politika do škol nepatří. Asi proto, že sami vědí, jak si v ní a jejích souvislostech hledají sami urputně místo.
Otázkou přitom zůstává: jak moc jsme ochotni si připustit to nepohodlí, kdy se nás problémy nejen s ploty týkají a kdy to raději zase necháme na těch druhých. Mám ozkoušenou ještě třetí kategorii přístupů, často nesenou přímo z útrob organizací – problémy se prostě nediskutují, neřeší, vždyť přeci nejsou. Nebo jen nemohou přelézt ploty v těch na problémy obecně slepých a hluchých? A kdo tvrdí něco jiného je prostě bloud! Jo, to je „bezva“ přístup a na další funkční období může stačit.
/foto vlastní z období vztyčení plotu u 3. ZŠ Most/