Pragmatické signály ministryně průmyslu a obchodu Novákové

Ve slovanských pohádkách mě vždy upoutávalo vyjádření některé z postav o tom, že údajně konala „dílem chtě, dílem nechtě“. Myslím, že také paní ministryně tak nějak postupovala, aby „dialekticky“ vypustila větu o tom, že tak jak postupoval dnešní premiér Babiš, se „chovala velká většina podnikatelů“ (zdroj: https://echo24.cz/a/SPkKx/ministryne-prumyslu-zlehcuje-stihani-premiera-choval-se-jako-vetsina-podnikatelu?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu).

Když už se jen letmo pozastavíme nad lingvistikou o „velké většině“, pak mi nedá nezamyslet se nad účinky a zřejmě i záměry, s nimiž se tohoto „horkého bramboru“ chopila po čase další osoba z Babišova týmu – paní Marta Nováková, toho času ministryně. Před časem si neodpustila angažovaně „mistrovat“ zdejší trestně právní prostředí paní ex-ministryně Malá, která v době, než ji „předehnala“ její diplomová práce, zase vypustila do veřejného prostoru úvahu o tom, zda – parafrázuji – „vyšetřování v cause Čapí hnízdo odložit o čtyři roky“.

Když si odmyslíme selhání některých osob „manažersky“ angažovaných na postech ministrů Babišovy vlády, z nichž ten poslední – ministr obrany Metnar – svůj postoj uhájil ani ne tak proto, že by šlo jen o omyl, s jakým je poukazováno na kvalitu jeho práce, ale poněvadž zřejmě těchto kauz stačilo, a prostě je třeba přestat se zaobírat naprosto evidentními odbornými i etickými selháními členů Babišovy vlády. A také školám, na nichž tyto osoby obhajovaly své práce, to zřejmě na pověsti zrovna nepřidá. Osobně mi dosud přesto není zcela jasné, v čem bylo např. „sepsání (opsání) některých pasáží z knihy“ a „neuvedení citace“ odlišné od toho, co se dohledalo v případě páně Krčálově nebo právě paní Malé v porovnání s tím, co se „pardonuje“ v případě pana ministra Metnara. Ale budiž… Můžeme si říci, že i „opisovat se musí umět“.

Zatím signály vyslané paní ministryní Novákovou nám, tj. veřejnosti, vzkazují, ať přestaneme uvažovat o nějaké „cause Čapí hnízdo“ a „vině či nevině“ premiéra Babiše, prostě svého času se to takto dálo a konala tak ona „velká většina“. A kdo si myslí či tvrdí opak, nepochopil hodnotový odkaz „zprivatizovaných devadesátých“.

Že z toho koukají „zprivatizované devadesátky“ s podílem nikoliv nemalým – pánů Zemana a Klause - jistě netřeba zdůrazňovat. Jde jen o to, veřejnosti „pragmaticky“ odůvodnit, že to prostě nešlo jinak. Konec konců Klausova amnestie 2013 taky nebyla jen „blahosklonným přivřením očí končícího vládce“. Vždyť i dnes opětovně postižení klienti H-Systému se s jejími důsledky opět potkali. Pro připomenutí např. cituji: „´´Těch osm let tam skutečně bylo a amnestie, tak, jak byla napsaná, sedí. Není žádný prostor, aby soud případ vrátil k trestnímu řízení,´´ řekl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig.“ (Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/nejvyssi-soud-potvrdil-amnestii-pro-manazery-h-systemu-p2y-/krimi.aspx?c=A130925_082917_krimi_cen). No a s velkou pravděpodobností není bez souvislosti ani snažení třetího muže z této „skoro svaté Trojice“ – premiéra Babiše, který se pasuje do role mediátora celé causy. Lidi, to není vtip, to jen v Česku zase zkoušejí to, co jinde už dávno s velkou slávou opustili!

V Čechách plody této spolupráce nejdříve ochutnáme např. v letošních podzimních volbách.

A jakpak celý tento „ajntopf“ nazývá paní ministryně Nováková? Cituji: „Tato země potřebuje vládu a je zapotřebí k tomu přistupovat pragmaticky,…“. (zdroj: https://echo24.cz/a/SPkKx/ministryne-prumyslu-zlehcuje-stihani-premiera-choval-se-jako-vetsina-podnikatelu?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu).

Na závěr však přeci jen „perlu“, která by se měla stát součástí – řekněme učebnic pro střední školy. Byla to KSČM, strana vždy „povykující o rozkradených miliardách po listopadu 1989“. Nyní, ústy předsedy poslaneckého klubu KSČM Kováčika se troubí do světa: „Poprvé od převratu máme reálnou šanci alespoň něco prosadit, významnou šanci uplatnit naše programové body,…“ (zdroj: https://www.halonoviny.cz/articles/view/48044861 ). Ano, ještě že má KSČM oligarchicky fungujícího Andreje Babiše, aby mohla prosazovat svůj program.

A protože se i v KSČM „vyplácí“ uvažovat pragmaticky, napadá mě zauvažovat a parafrázovat české přísloví: „proč v podzimních volbách volit kováříčky, když je možné rovnou zvolit kováře“. Je to přeci v duchu pragmatického rozhodnutí, které naše země opravdu, ale opravdu potřebuje! Tedy ta její „velká většina“.