Proč (je) zabíjet, když (je) stačí třeba… KOUPIT?

Z  časopisu Charlie Hebdo  a útoku na jeho redakci islámskými teroristy je měsíc po těchto událostech fenomén. Fenomén nebo spíš současný symbol veřejného odsouzení aktuálně sílících teroristických ataků, majících co dočinění s primitivními formami násilí především na civilistech, o čemž svědčí zájem téměř z celého světa. Evropa se ocitá v hledáčku pozornosti možná více než USA po 11. 9. 2001.

Nejde však jen o teroristické útoky a jejich přímé následky v podobě zavražděných a dalších obětí, což je přirozeně hlavním tématem sdělovacích prostředků, ale také o známé příčiny onoho útoku na redakci časopisu, tedy údajný krvavý protest proti karikaturám proroka Mohameda a islámu.

Jde tedy o teroristický útok na svobodu slova, o dalších svobodách a právech nemluvě. Nelze předpokládat, že by něčí nesouhlas s obsahem a formou sdělení jakéhokoliv média ve státech EU nebylo možné řešit zákonnými prostředky, byť někdy nad výsledkem takového řešení zůstává rozum stát, a to nemusím z rodného Mostu ani vystrčit nos.

Z mnoha možností řešení situace, kdy médium informuje nepravdivě, účelově, nebo se - nedej bože - stane nástrojem dehonestační kampaně proti konkrétním lidem, či skupinám lidí, se dá přece vybrat to, které je nenásilné a podle některých současných měřítek i „elegantní“ a bezpochyby účinné. Pominu-li občansko a trestně – právní aspekty. Dalo by se určitě začít – tedy pokud na to máte prostředky – třeba koupí dotyčného zájmového média a máte vystaráno! Nejenže se ve „vašem“ sdělovacím prostředku nikdy neobjeví kritika „vaší“ osoby, či osob blízkých, ale můžete samozřejmě využít příležitosti k vlastní propagaci, a to jak třeba firemní, tak samozřejmě i politické. Prostě taková malá - dalo by se říci - „berlusconizace“, ale historií ozkoušená.

Nabízejí se samozřejmě i další „elegantní“ řešení, pokud máte prostředků a „odvahy“ méně. Od „nasazení svého člověka“ do redakce daného média (nejlépe na místo šéfredaktora) a pak „nenápadně“ ovlivňovat práci minimálně této redakce, nebo vzít rovnou igelitku s patřičným obnosem, redakci osobně navštívit a zaplatit si reklamu (nejlépe několik sloupků, nebo i stránek). Divil bych se, že by dotyčná redakce ještě potom „kousala ruku, co ji plní misku“.

Stejný model může samozřejmě stejně dobře posloužit i v případě internetového média, které umožňuje svým čtenářům kromě odklikávání všudypřítomných otravných reklam také diskusi k publikovaným článkům. A pokud se vám nebudou diskuse líbit? Některé příspěvky budou kritické a někdy i vulgární a hloupé? Tak je prostě a jednoduše necháte zakázat a je to. Necháte zveřejnit článek redakce, ve kterém oznamuje, že ruší diskuse, protože překročily meze únosnosti. Čí? No, samozřejmě té vaší! Co na tom, že všechny ostatní regionální redakce tohoto celorepublikového média tuto diskusi mají! (je jich celkem 75) A jak ony řeší závadnost diskusního příspěvku? Třeba podle zákona ten který nevhodný příspěvek smažou a upozorní na to např. ve vazbě na kodex diskutujících!

No, zkrátka, nemusíte hned zabíjet, můžete si to prostě jenom KOUPIT.

 Že to u nás není možné? Že jsou všechna média nezávislá, nestranná a objektivní? Nemyslím, jsou stejně závislá na donátorech, sponzorech a osobách, které tu kterou politickou enklávu vyměnily za jinou. Jen jsem ještě nečetl fundovaný text byť politologický nebo sociologický o smyslu placené nezávislosti a těch, kdo jsou např. jejími čtenáři.

A nyní se ptejme, proč nejsme Charlie, tedy v Mostě určitě ne.