Segregace romských dětí – problém na straně většiny?

Současná vláda věnuje mimořádnou pozornost zajištění rovného přístupu všech dětí, žáků a studentů ke vzdělávání. I přesto ale Evropská komise vytýká České republice současnou právní úpravu z dílny bývalých vlád, které umožňovaly zařazování žáků do praktických škol. Současné vedení naopak zavádí novelu školského zákona, platnou již od nového školního roku.

Boj s diskriminací je prioritou nejen pro Českou republiku, ale samozřejmě i pro Evropskou komisi, která v posledních měsících velmi intenzivně vyzývá členské země, aby zajišťovaly rovný přístup romských dětí ke kvalitnímu vzdělávání. Právě naše republika byla kvůli častému umísťování romských žáků do „zvláštních či praktických škol“ terčem kritiky.

Jedním z mimořádně proinkluzivních bodů by mělo být i zavedení povinného posledního roku předškolní docházky, protože, čím dříve budou všechny děti zařazené do vzdělávacího proudu, tím lépe by měly být připraveny na přechod do režimu povinné školní docházky. Minimálně v sociálně vyloučených lokalitách je problém uhlídat povinnou školní docházku. Migrace ve vyloučených lokalitách má dle mého názoru ohromný dopad na vzdělávání a to v obou stupních základního školství. Výjimkou nejsou ani žáci šestnácti i více let, kterým chybí základní znalosti.

Dá se říci, že i pro nynější ministryni školství Kateřinu Valachovou je inkluzivní vyučování prioritou. K této věci směřuje i poslední novela školského zákona, která s účinností od 1. září 2016 garantuje právo dítěte na tzv. podpůrná opatření, která mu mají pomoci překonávat jeho znevýhodnění.

V této souvislosti se pozastavuji nad některými články kolujícími médii o tom, jak inkluze v některých případech znamená segregaci[1], tedy min. podezření na ni.

Případ duchcovské Základní školy Antonína Sochora, kde se ukázalo, že do jedné z prvních tříd byly údajně zařazeny všechny děti z majoritní většiny a do druhé naopak děti romské. Neznám podrobnosti o situaci na zdejší škole, proto nechci v tuto chvíli vyjadřovat jakékoli kategorické soudy. Nicméně je takto popisovaná situace některými z dotčených rodičů více než zarážející. Na první pohled jde o separování a segregaci romských žáků, s čímž se zcela jistě neshoduje smysl inkluzivního vzdělávání. Smutné by bylo, že by nešlo o jediný takový případ… Další byl zjištěn na základní škole v Krásné Lípě.

Z vlastní praxe ze školství takové řešení považuji za nešťastné a proti smyslu o úsilí umožnit vzdělání, sociální dovednosti, ale i určitou úroveň vzájemného soužití většinové a menšinové populace jedné země. Vzdělání - a to především romské populace by mělo bodem č. 1 pro řešení romské problematiky a sociálně vyloučených lokalit. Mohlo by jít příkladem, pokud by se skutečně sledoval záměr řešení, nikoliv účelového politikaření.