Šípková Růženka "vyprodala" Městské divadlo v Mostě, aneb zdařilá režijní premiéra Jiřího Krause

(zdroj foto: www divadla v Mostě)

V neděli 12. září 2010 se již téměř hodinu před zahájením avizované premiéry pohádky „O Šípkové Růžence“ blížily k budově Městského divadla v Mostě v doprovodu „dospěláků“  houfy dětí. Důvod byl prostý - dramaturgie činohry Městského divadla v Mostě zvolila po delší době opět pohádkový námět a potvrdilo se, že „hlad“ kultury chtivé mostecké veřejnosti dětské i dospělé po tomto žánru byl správným odhadem. Na motivy klasické pohádky ji napsal dlouholetý dramaturg divadla Vlastimil Novák a režijní debut si „odbyl“ jeden z lídrů mosteckého souboru herec Jiří Kraus, excelující nedávno v roli Trufaldina v Goldoniho Sluhovi dvou pánů.

Představení pohádky bylo více než zdařilé. Divákům byl představen klasický pohádkový příběh o sudbě a její nevyhnutelnosti, kdy z uražené ješitnosti a zloby jedné ze sudiček je přerušeno lidské štěstí a princezna Růženka je na dlouhou dobu spolu s rodiči, dvořany a celým zámkem odsouzena k věčnému spánku. Moderně pojatý přepis a celková dramaturgie V. Nováka umocněná střídmou a jednoduchou, leč velice působivou scénou Petra Kastnera, nádhernými pohádkově krásnými a působivými kostýmy Romany Tůmové a hudbou Tomáše Alferiho, k nimž přidal texty též jeden z členů herecké činoherní scény Vít Herzina, dovolila hercům pod citlivě volným, ale přísným a náročným vedením Jiřího Krause rozehrát v tom nejlepším slova smyslu působivé divadlo. Odvážná a zajímavá dramaturgie, hudba a pěvecké pasáže protagonistů pohádkového příběhu dovolily vnést do něj jakousi zkratku, při níž se  však celý děj držel klasického námětu a umožňoval tak dětskému i dospělému divákovi se v příběhu neztrácet. V představení dostali příležitost téměř všechny opory mosteckého divadla. Nikdo nezklamal. Snad jen pěvecké výkony byly u jednotlivých postav rozdílné úrovně, ale to se jistě dalšími reprízami poddá, protože ona „tichá divácká pošta“ určitě zafunguje a další představení budou vyprodána jako to premiérové. Přesto je třeba ocenit ty, kteří, i když nikdo vyloženě nezakolísal, nad ostatní herecky i pěvecky vyčnívali – princezna Růženka v podání Karolíny Liškové, které velmi dobře sekundoval v druhé části představení Otto Liška v roli potulného mnicha (v „civilu“ mimo herectví šéf mostecké dudácké kapely), královna v podání Michaeli Krausové či dlouholetá opora souboru Regina Razovová v roli hodné Alby jedné ze čtyř sudiček. K již vzpomenutým dobrým textům písní přidal v tomto představení Vít Herzina herecky i pěvecky kultivovaný a vyzrálý výkon. Ale ani další herci nezůstali pozadu - v roli hvězdáře Radim Madeja, v roli krále Jan Beneš. Stejně jako Aleš Petráš v roli Adama, z hvězdy spadlého potulného hudebníka, „moderního prince záchranáře“, který se narodil ve stejný den a hodinu jako princezna Růženka (jinak by ji dle sudby totiž nemohl zachránit). Závěr nemohl být jiný než několik opon jdoucích vzhůru a vodopád potlesku spokojených diváků. Klaka, ona herecká droga často jako jediná herce odměňující.

Apel celého představení byl zakódován již v programu, který si diváci mohou tradičně zakoupit před jeho začátkem. Byl v něm citován velký český spisovatel a humanista Karel Čapek: „…pohádkové motivy můžete najít v pohádkách všech národů světa;

přátelé, všichni jsme stejní, stejné nebo příbuzné jsou naše radosti i naše doufání;

a právě v těchto nejjemnějších, nejoptimističtějších, nejvlídnějších věcech jsme si my, národové světa nejblíže.“

 Přesto, a nebo právě proto - byl apelem též samotný závěr pohádkového představení a jakousi symbolikou a výzvou vyjádřen v textu závěrečné písně, v níž zaznělo – nechť je dobré každé ráno každého nového dne. Vaz jste si nezlomili a nás čert nevzal. Díky.