Vážně, nevážně o pozorování noční oblohy

Většina z nás bydlí ve městech, tak nemáme možnost pozorovat krásy noční oblohy, protože světla měst přesvítí většinu těles universa. Pokud, ale pojedeme třeba k babičce, nebo na dovolenou někam do ústraní civilizace, jsme překvapeni její krásou, stačí, jen nadzvednout oči a kochat se. Všichni jsme diváky ve velkém kosmickém divadle. Je otevřené nonstop a nejpoutavější představení bývají na programu v nočních hodinách. Opona se otevírá po západu slunce, ale jinak jako v běžném divadle. Nebeská opona se pokryje barvami červánků, pak ztmavne a pozvolna mizí, jakoby se rozplývala do temnoty přicházející noci. Otevírají se pohledy do vesmíru nepřekonatelné svými rozměry a krásou. Další nádherné objekty jsou tak vzdálené, že jejich svit naše oko nepostřehne a tak si musíme pomoci optikou, která nám je přiblíží a zjasní. U hvězdářského dalekohledu je nejdůležitější ne přiblížení, ale průměr zrcadla, nebo čoček, a to je jejich základní rozdělení při výběru. Naše oko, respektive zornička má průměr okolo 5 až 7 mm. Při maximálním rozšíření, a i to trvá ve tmě okolo 30 minut, takže dalekohled o velkém průměru pojme více světla, a proto toho vidíme více. Takže když vyjdete někde o samotě v noci ven a budete se dívat na oblohu, máte pocit, že se vám hvězdy na ni rozsvěcují, ale i tak je vidět jen zhruba okolo 5000 hvězd. Už i s malým kukátkem vidíte hvězdy tam, kde nic nebylo. Noční obloha stojí ale za pozorování i jen tak. Není snad krásnějších chvil strávených pod holou oblohou a se spřízněnou duší bok po boku.

Toť dnes vše a příště VÁŽNĚ, NEVÁŽNĚ o Objektech hlubokého vesmíru.