Volby, nebo zase jenom „dobrý obchod“
Začíná jít tzv. do tuhého. Objevují se tu a tam nové volební subjekty, kandidátní listiny, a také různé volební programy. Některá populistická provolání jsou jakoby dobře cílená - jak na současnou situaci v kraji, tak i na určité skupiny voličů a není vůbec problém v nich najít účel, resp. zájem.
Co však pro mnohé čtenáře různých volebních programů může být docela problémem: dopátrat se jak to či ono chce vlastně dotyčný subjekt reálně uskutečnit.
Plnění různých líbivých slibů, kdyby k němu opravdu mělo dojít, by bylo v mnoha případech minimálně kuriózní. Opravdu zajímavé by bylo řešení některých problémů, které rozhodně nemohou spadat do působnosti kraje a jeho vlády.
Příkladů by zřejmě bylo hodně, ale některé opravdu pobaví. Například vyřešit zapojování armády do běžného provozu IZS se mi z pozice kraje zdá opravdu poněkud fantaskní.
Také třeba spíše dobře znějící proklamace - „přiblížit státní správu lidem“ - mi z úst strany, která se zmiňovaných lidí nikdy na nic neptala, nezní příliš přesvědčivě.
Slib odmítání nekoncepčního rušení a slučování škol z pera někoho, kdo přesný opak již několik let praktikuje, je zřejmě jen třešničkou na dortu.
Za zamyšlení stojí podlé mého názoru především některé volební kampaně. Jejich způsob, průběh a hlavně jejich již v tuto chvíli se odehrávající tržní cena. Myslím tím tu, kterou platí politické strany i tu, kterou budeme skrytě platit vlastně my všichni.
Při minulých volbách policie a soudy v několika případech řešily kupování hlasů, uplácení voličů a jiné nešvary, které se v této zemi již zřejmě usídlily natrvalo.
Příliš se mi nedaří chápat, proč bych měl uplácet, kupovat hlasy nebo pořádat předvolební a povolební loterie, slibovat voličům něco, co ani při nejlepší vůli nelze na dané úrovni samosprávy splnit, pokud bych neměl nějaké jiné, „postranní úmysly“. Nebo bych o zdravém rozumu občana-voliče smýšlel opravdu velmi, ale velmi špatně. Ale zkušenost mi velí rozumět, že i to je možné dlouhodobě manipulovanému voliči vtlouci do hlavy jako něco normálního, ba dokonce navýsost šlechetného. Konec konců nejen podnikatel si to prý dává do nákladů…
Jistě. Pro mnohé je důležité se dostat na volené posty, moci rozhodovat o našem příštím osudu a ovlivňovat veřejné dění údajně ku prospěchu.
Ovšem onen prospěch má pro mnohé velice rozdílný význam. Nepředpokládám, že by všichni, kteří se o volené posty ucházejí, měli úmysly nekalé, či jinak deformované.
Proč tedy ty astronomické sumy peněz investovaných do „jistoty zvolení“? Proč ty leckdy se zákonem až kolidující praktiky politických stran nebo hnutí, mající jeden jediný cíl: dostat „své“ lidi na příslušná rozhodovací místa?
Jsem pragmatik a tyto snahy mají podle mého názoru jedno jediné prosté, přitom logické vysvětlení: prostředky, které takto někdo vloží do politického boje, z něj zároveň dělají boj především ryze ekonomický, tržní. Zkušenost tržně česká velí říci: dokonce velmi podezřele tržní.
Po volbách evidentně vzkvétají firmy, které finančně podpořily vítěznou politickou stranu, či koalici a ceny za veřejné zakázky vyplácené těmto firmám by nikdo rozumný ze svého nikdy nedal! Tedy často až na občana – voliče, protože toho se obvykle nikdo ze zvolených politiků neptá a prostě daně prý platíme všichni. Jsou tací, co proto raději odcházejí do rájů daňových, že se jim to prý vyplatí. My ostatní zůstáváme. A platíme a platíme….
Proto se v téměř žádném volebním programu zleva doprava nedočteme o konkrétních nástrojích boje s korupcí a tunelování veřejných rozpočtů a veřejného majetku.
Podle mě je tento stav ten největším problémem, který by bylo potřebné začít řešit také na úrovni kraje. Není již žádným tajemstvím, že podle mnoha oficiálních průzkumů nám takto mizí děsivé množství prostředků, které by mohly pomoci vyřešit většinu problémů s nedostatkem financí, na důležité a palčivé problémy, a to nejen na úrovni krajů.
Je v podstatě jedno, jestli si myslíme, že ten, kdo tímto způsobem krade, krade jakémusi anonymnímu státu, nebo městu, kraji či Evropské unii. Podstatné je, že to vždycky zaplatíme my, občané.
Nejen toto je důvod, proč bychom, pokud se tedy rozhodneme jít k volbám, měli setsakra přemýšlet, koho vlastně volíme.