Zamyšlení: 2012 – dobrý, nebo špatný rok?

Nebo jen opět další, ničím zvláštní a vlastně jen obyčejný? Každý si určitě najde ve své vlastní rekapitulaci pozitivní i negativní momenty, či události, které jsou pro něho významné.
Pro mne bylo těch zdánlivě nepříliš, významných přece jen několik. V celorepublikovém ekonomickém měřítku rok 2012 víceméně potvrdil obavy nás skeptiků, či spíše realistů, že přílišná pozitivní očekávání směrem k našemu hospodářskému růstu bychom asi měli mírnit. Vylepšení morálního kreditu obsazení našich státotvorných institucí se v tomto roce podle mého názoru také příliš nezdařilo a jakési všeobecné zlepšení, ke kterému se po vyslechnutí projevu toho či onoho politika, nebo ekonoma někteří občas alespoň na chvilku upínají, je zřejmě také v nedohlednu.
Možná ale tohle všechno přispívá ke stále větší nespokojenosti většiny naší populace - od studentů až po důchodce. A přece jen se někde v dáli rýsuje doba nějakých výraznějších změn. Změn nahlížení na současnou politiku, či spíše politiky. Změn fungování naší demokracie, která se za uplynulých třiadvacet let změnila ve spíše ekonomický a stranicko – mafiánský diktát. A možná i změn v našem vlastním chování k ostatním, kdy nás oněch třiadvacet let změnilo ve spíše uzavřená individua s většinou sobeckými zájmy.
Ale k tomu doba ještě zřejmě neuzrála. Mnozí, kteří o nutnosti změn mnohdy opatrně mluví, mají stále co ztratit, a tak zůstává v tom lepším případě u slov. Asi není divu. V regionálním dění se kvůli stupňujícím se problémům ekonomickým, mnohde etnickým a v mnoha krajích i ekologickým, stále více daří kriminalitě, korupci a extremizmu. Ve volbách vítězí líbivá hesla bez myšlenek. Rozhodují o nás peníze firem a podnikatelů, místo zodpovědných politiků. V aktivním politickém životě brání obyčejným lidem strach o zaměstnání a možná i stud a znechucení z nynější politiky samotné, aby dokázali říci dost a chtěli se angažovat pro změnu. Nikoliv její náhražky.
V takových časech se může dobře dařit těm, kteří dokáží ve svůj prospěch využít či spíše zneužít takzvaného „principu stáda“, a mnohým se to nesporně daří. Možná k tomu přispíváme svou pohodlností a nechutí přemýšlet o věcech, které za nás vždycky někdo vyřešil a které, jak si mnoho z nás myslí, nemůžeme stejně změnit.
Já si to nemyslím.